Tak tu máte ten slibovaný článek o kurzu v Sharmu. Jednalo se o instruktorský kurz Apnea Academy a celý kurz osobně vedl Umberto Pelizzari.
Apnea Academy je svým počtem vyškolených freediverů největší na světě. Narozdíl od AIDA kurzů je zaměřená spíše pro rekreační freedivery a začátečníky. AIDA kurzy mi přijdou více zaměřené na sportovní výkony. Na druhou stranu záleží určitě více na instruktorovi než na škole pod kterou působí. Mě je určitě filosofie Apnea Academy bližší a i z toho důvodu jsem uvítal možnost se tohoto kurzu zúčastnit a následně lidi učit poznávat krásy freedivingu pod hlavičkou Apnea Academy.

Na kurz jsme nakonec z Česka dorazili dva. Já a Jana Škrobová. Dále tam byl Martin Zajac jako instruktor AA, který byl jedním z našich instruktorů. V celém kurzu bylo čtyřicet studentů z celého světa a to z Jižní Korey, Japonska, Chile, Brazilie, Řecka, Turecka, Egypta, Ruska, Litvy, Ukrajiny, Libanonu, Irska, Polska, Holandska, Belgie, Francie, Slovinska, Chorvatska, Dánska a České republiky. Snad jsem na žádnou zemi nezapomněl.
Kurz nakonec úspěšně dokončilo třicet jedna studentů.
Program celého týdne byl poměrně časově i fyzicky náročný. Pokud, ale byl nějaký student unavený, nebo nemohl vyrovnávat bylo mu doporučena a všichni toho alespoň jednou využili, zůstat na břehu a odpočinout si. Program kurzu si můžete prohlédnout zde a udělat si tak představu o jeho náročnost.
Velmi mě překvapilo, že na dva studenty připadal jeden člen instruktorského týmu. Ten byl složen z instruktorů Apnea Academy a specialistů na relaxační a dýchací techniky, řečnictví a další. Celkově byl dán velký důraz na zlepšení schopností studentů nejen při potápění, ale i pro vedení výuky.
Na celý týden byly utvořeny skupiny po čtyřech studentech a ti spolu tvořili buddy systém a také spolu byli celou dobu na bojce. Já byl ve skupině číslo jedna s Janou, Agatou Bogusz z Polska a Sahikou Ercumen z Turecka. Všichni jsme se znali už z dřívějška tak nám nedělalo problém spolu vycházet a celkově mezi námi byla velká pohoda. Nikdo z nás neměl problém s požadovanými výkony v DYN, STA a CWT pro absolvování kurzu. Akorát Sahika musela tvrdě zabojovat ve statické apnoi. Taky aby ne, když až do kurzu ji nikdy nezkoušela. A to přitom svýma 166m DYN a 58m CWT patřila k nejlepším. Celkově naše skupina působila velmi silným dojmem. Nikdo jiný neměl svoje osobní maxima na takové úrovni jako my čtyři. To mě i Jano dost překvapilo. Očekával jsem, že tam budu spíše za páté kolo u vozu. Nakonec to bylo naopak. Stejně tak Jana. Myslím, že Martin na nás mohl být po právu hrdý.

Díky tomu, že jsem nafasovali první bojku, která byla nejblíž břehu jsme měli nejkratší lano. Jenom 40m. Ono to nakonec stačilo. Být tři hodiny v moři u lana a potápět pořád dokola konstantní váhu s Bi-finama bylo dost nároční. Navíc jsme neustále pilovali techniku a na to bylo 40m více než dost. Každý den jsme taky absolvovali minimálně dva ponory na sledu. První den do 35m a pak se jezdilo do 40m. htěli jsem hlouběji, ale to nebylo z bezpečnostních důvodů umožněno. I tak mi bylo dovoleno si občas dole se sledu vystoupit, spadnout na závaží ve 45m a nahoru si vyručkovat. Každý den také byl trénink statik, nebo dynamické apnoi. Celkově jsem tak strávili ve vodě kolem šesti hodin denně.
Díky tomu, že jsme byli jenom cca 20m od trefu se na nás zase usmálo štěstí v podobě návštěv mant, a velrybího žraloka. To bylo příjemné vyrušení ze stereotypu tréninku.
Kurz byl zakončen slavnostním vyhlášením. To bylo opět ve velmi uvolněné a humorné atmosféře, stejně jako celý průběh kurzu. Jak jsem již zmínil dříve, byl to zatím ten nejlepší freedive týden v mém životě.